Alfons Mucha

Toto je plakát, jenž zahájil Muchovu kariéru a představil nový umělecký styl v komerční litografii. Mucha jej vyhotovil na expresní objednávku pro divadlo Sarah Bernhardtové během vánočního období roku 1894, kdy tiskař nemohl sehnat jiného umělce, který by byl k dispozici. Jedná se o citlivý portrét herečky v zdobném kostýmu. Vidíme na něm Sarah Bernhardtovou, jak ve třetím dějství nese palmový list v průvodu na Květnou neděli. Skutečnost, že plakát znázorňuje celou postavu, dává divákovi možnost vychutnat si plně dojem ze splývavé róby. Byzantská mozaiková výzdoba zde zdůrazňuje biblické téma, zbožný výraz Sarah vyjadřuje víru a jemné pastelové odstíny komerční sdělení pouze šeptají, namísto aby ho křičely. Byl to radikální odklon od v té době převládajících stylů plakátu. Paříž tuto skutečnost neponechala bez povšimnutí. Sarah Bernhardtovou dílo tak potěšilo, že Muchu učinila jedním ze svých chráněnců. Po několik let, jež následovaly, byl miláčkem pařížské smetánky. Během tohoto období byly art nouveau a Muchův styl synonymy a jeho názory na kompozici a dekoraci se vyučovaly na každé umělecké škole. Pravděpodobně žádný jiný jednotlivý plakát neměl tak dalekosáhlé důsledky pro svého tvůrce a pro celou jeho epochu.

Jeden z největších hereckých úspěchů Sarah Bernhardtové je inzerován prostřednictvím jednoho z nejvýznamnějších triumfů Muchy coby autora plakátů. Křehké a zranitelné vlastnosti hrdinky daly Bernhardtové příležitost proniknout do hlubin emocí a Muchův plakát to zprostředkuje s velkou citlivostí pomocí dlouhé, bílé róby, hvězdného pozadí a snového výrazu na tváři Sarah.

Hra, známá v anglicky mluvících zemích pod názvem Camille, byla v její době již klasikou vzhledem k tomu, že poprvé byla uvedena na divadelní scéně již v roce 1852. Tento plakát je určen pro premiéru upravené a aktualizované inscenace dne 30. září 1896 v Théâtre de la Renaissance v Paříži. Camille byla nejžádanější rolí Sarah Bernhardtové, jež v ní během své kariéry hrála více než třitisíckrát.

Toto je první plakát, který Mucha vytvořil po svém příjezdu do Čech, kam se navrátil údajně proto, aby přestal působit v oblasti užitého umění a soustředil se na své milované historické výjevy. V tomto případě Mucha svolil, že udělá plakát pro baletní pantomimu podle pohádky Princezna Hyacinta, k níž složil hudbu významný český hudební skladatel Oskar Nedbal a kterou zinscenoval Ladislav Novák.

Mucha se k této práci pravděpodobně dostal přes herečku Andulu Sedláčkovou, která mu stála modelem. Byla to významná pražská divadelní osobnost a v letech bezprostředně následujících se stala první významnou hvězdou rodícího se filmového odvětví v Československu.

Mucha ukazuje mladou princeznu v atraktivní, snivé póze, oděnou do bohatého brokátu a ozdobenou originálními šperky onoho druhu, jaké Mucha tak rád navrhoval. Nechybí zde obvyklá kruhová svatozář a také typografie je v „Muchově stylu“.

Tento „uctivý hold“ byl projevem úcty společnosti Nestlé u příležitosti 60. roku vlády anglické královny Viktorie. Královna, jež dala jméno celé epoše, usedla na trůn v roce 1837, ve svých osmnácti letech, a vládla až do své smrti v roce 1901. Mucha v návrhu použil čtyři její portréty, na nichž je zachycena v různém věku, přičemž zde není ani zmínka o žádném výrobku firmy Nestlé – raný příklad institucionální reklamy.

Jedná se o Muchův druhý největší návrh plakátu – měří tři krát dva metry. Plakát pro revue West End je jen o několik málo centimetrů větší.

Oslnivé duo křehkých slečen inzeruje výrobky Moët & Chandon, jedné z nejstarších a nejuznávanějších značek v oboru šumivých vín. Jedna z krásek nese podnos s hrozny v plenéru, druhá drží pohár šampaňského v nádherném, očividně honosném interiéru.

Firma vznikla v roce ą, kdy obchodník s vínem Claude Moët zakoupil v Epernay v severovýchodní Francii vlastní vinici a začal vyrábět šumivé víno. V té době šlo poměrně o novinku, neboť výrobní proces byl objeven teprve nedlouho předtím mnichem benediktinského řádu Domem Pérignonem, jenž byl sklepmistrem nedalekého opatství.

Nymfa sedí v tichém rozjímání nad přírodou uprostřed fantasticky explodující exotické vegetace, která téměř zakrývá očím křivku zálivu azurového Středomoří přímo za ní. Scénu prostupuje aura klidu a přírodních krás, která je v souladu s textem na plakátu oznamujícím prodej rekreačních výletů do Monaka po železnici. Text železniční společnosti byl, jak se zdá, přidán do pravého dolního rohu téměř nahodile a dodatečně. Klient si zřejmě uvědomil, že pokud krásný návrh diváka nepřesvědčí, bude jakýkoli přidaný text stejně k ničemu.

Muchův druhý plakát pro Théâtre de la Renaissance inzeruje hru, v níž Sarah Bernhardtová neúčinkovala: hvězdami byli Lucien Guitry a Jeanne Granierová. Plakát se skládá ze tří výjevů oddělených ornamentálními prvky: popředí a střední část zaujímá scéna gala večírku, kde zřejmě dochází k nějakému flirtování, v levém horním rohu sledují děti loutkové představení a vpravo nahoře je náznak tragického podtextu skrývajícího se za bezstarostnými aktivitami.

Hra, jejímž autorem byl Maurice Donnay, měla premiéru 5 listopadu 1895.

Tento návrh, původně vytvořený pro kalendář distribuovaný jak tiskárnou Champenois, tak časopisem La Plume, se stal jednou z nejpopulárnějších Muchových grafik, jež se dobře prodávaly v dekorativní edici pro domácnosti a které rovněž využilo několik klientů tiskaře Champenoise k jiným reklamním účelům. Místo, kde se v umělecké verzi nacházejí dva cherubíni, obsahovalo v kalendářních verzích sloupce s dvanácti měsíci, jež byly připraveny pro roky 1897 až 1901. V prázdném prostoru nahoře se uváděla jména různých klientů. Jeden britský klient navíc prostřednictvím tohoto návrhu inzeroval tablety do koupele a osvěžovače dechu.

Úchvatný diadém a náhrdelník, který má dívka na krku, svědčí o Muchově zájmu o navrhování originálních šperků – tento talent projevil několikrát během své kariéry, a to zejména v době, kdy pracoval pro Sarah Bernhardtovou. Kruhové pozadí, jeden z Muchových nejkonzistentněji dominujících charakteristických prvků, obsahuje tentokrát symboly zvěrokruhu, jak se na kalendář sluší.

Tato čtveřice éterických víl je Muchovým prvním průnikem do světa dekorativních panó, a to velmi úspěšným. Máme zde lyrické Jaro, ospalé Léto, svůdný Podzim a třesoucí se Zimu, podle katalogu z roku 1896 to vše celkem za 40 franků. Soubor si získal velkou oblibu a byl prodáván v několika verzích, z nichž jedna byla na saténu, a menší verze pak se všemi čtyřmi panó na jednom listu papíru a s okrasným rámem, který Mucha pro tento účel vytvořil. Komerčně jej zajímavě využila například tiskárna ve Filadelfii – jako kalendář pro rok 1898 a jako oznámení Výstavy prodejců kočárů v roce 1902 ve Filadelfii, kdy bylo použito pouze panó Léto vytištěné newyorským litografem.

Toto je vrcholný Mucha s ženským šarmem a krásou přírody zachycenými citlivou rukou v jemných pastelových barvách.

V prvním ze svých několika návrhů pro firmu Lefèvre-Utile Mucha znázornil okouzlující scénu vyzařující veselí v elegantním prostředí, s cílem předat sdělení, že LU sušenky jsou oblíbené v nejvyšších společenských kruzích. Iniciály společnosti jsou do obrazu zapracovány nenápadně, jen tu a tam: povšimněte si například nástěnného ornamentu v levém horním rohu, polštářku po pravé ruce blond dámy a kapesníčku na jejím klíně.

Návrhy pro Lefèvre-Utile není jednoduché sehnat, firma nedovolovala, aby se prodávaly samostatně jako umělecká díla. Kromě toho se tento malý návrh nepoužíval jako nástěnný plakát, nýbrž jako reklamní poutač umisťovaný v prodejnách, kde měl stát na pultu nebo být zavěšen ve výloze; proto byl podložen lepenkou a měl v horní části dva otvory s vloženými kovovými očky pro snadné připevnění k nejrůznějším povrchům nebo pro zavěšení.

Ve své době byla kniha Documents décoratifs biblí užitého umění. Toto portfolio se po řadu let používalo v uměleckých kurzech mnoha škol po celé Evropě a ve Spojených státech. Shrnuje vše, co považujeme za art nouveau, a ukazuje svůj plný potenciál a široké použití. Na 72 tabulích s ozdobnými okraji a vzory jsou studie široké škály předmětů, včetně tapetových vzorů, stříbrného nádobí, květin, oken, studií postav, stejně jako plně provedených ukázek plakátů na likér Nectar (Odk.: R-W A.8) a na samotné portfolio Documents décoratifs. (Odk.: R-W A.7)

Muchův ambiciózní projekt Slovanská epopej znázornil složité dějiny Slovanů, jež se vyznačují houževnatým úsilím o setřesení jařma cizí nadvlády v průběhu staletí. Tyto snahy vyvrcholily v jeho vlasti vyhlášením svobodné Československé republiky na podzim roku 1918. Mucha usoudil, že není lepší způsob, jak oslavit desáté výročí této události, než když konečně odhalí veřejnosti tento obrovský opus a věnuje jej svému lidu coby dar městu Praze.

Výstava, na níž bylo poprvé společně k vidění devatenáct obrovských obrazů, byla zahájena v Praze v září 1928. Tento plakát oznamuje její brněnskou reprízu v červnu roku 1930.