Nejkomplexnější sbírka děl Alfonse Muchy

Toto je plakát, jenž zahájil Muchovu kariéru a představil nový umělecký styl v komerční litografii. Mucha jej vyhotovil na expresní objednávku pro divadlo Sarah Bernhardtové během vánočního období roku 1894, kdy tiskař nemohl sehnat jiného umělce, který by byl k dispozici. Jedná se o citlivý portrét herečky v zdobném kostýmu. Vidíme na něm Sarah Bernhardtovou, jak ve třetím dějství nese palmový list v průvodu na Květnou neděli. Skutečnost, že plakát znázorňuje celou postavu, dává divákovi možnost vychutnat si plně dojem ze splývavé róby. Byzantská mozaiková výzdoba zde zdůrazňuje biblické téma, zbožný výraz Sarah vyjadřuje víru a jemné pastelové odstíny komerční sdělení pouze šeptají, namísto aby ho křičely. Byl to radikální odklon od v té době převládajících stylů plakátu. Paříž tuto skutečnost neponechala bez povšimnutí. Sarah Bernhardtovou dílo tak potěšilo, že Muchu učinila jedním ze svých chráněnců. Po několik let, jež následovaly, byl miláčkem pařížské smetánky. Během tohoto období byly art nouveau a Muchův styl synonymy a jeho názory na kompozici a dekoraci se vyučovaly na každé umělecké škole. Pravděpodobně žádný jiný jednotlivý plakát neměl tak dalekosáhlé důsledky pro svého tvůrce a pro celou jeho epochu.

Ve své době byla kniha Documents décoratifs biblí užitého umění. Toto portfolio se po řadu let používalo v uměleckých kurzech mnoha škol po celé Evropě a ve Spojených státech. Shrnuje vše, co považujeme za art nouveau, a ukazuje svůj plný potenciál a široké použití. Na 72 tabulích s ozdobnými okraji a vzory jsou studie široké škály předmětů, včetně tapetových vzorů, stříbrného nádobí, květin, oken, studií postav, stejně jako plně provedených ukázek plakátů na likér Nectar (Odk.: R-W A.8) a na samotné portfolio Documents décoratifs. (Odk.: R-W A.7)

Lorenzaccio ze hry Alfreda de Musseta je postava založená na Lorenzovi I. Medicejském řečeném Nádherný (1469–1492), nejsilnějším příslušníkovi rodu Medicejských, jenž vládl středověkému městskému státu Florencii. Konflikt hry se odvíjí od Lorenzacciovy urputné snahy zachránit Florencii, která za jeho vlády zbohatla a začala prosperovat, před obležením chamtivého dobyvatele. Mucha zpodobňuje obležení názorně jako draka cenícího zuby na starý znak rodu Medicejských a Lorenzaccia zobrazuje v okamžiku, kdy dumá nad tím, jaké opatření přijmout. Hra byla poprvé inscenována v roce 1863, ale Sarah Bernhardtová si ji nechala speciálně upravit pro své účely, a nová verze, pro kterou byl tento plakát připraven, měla premiéru 3. prosince 1896.

Sarah Bernhardtová, která se nikdy nebála mužských rolí, učinila z Lorenzaccia jednu z pravidelných součástí svého repertoáru.

Tento tisk byl vytvořen coby oznámení slavnosti uspořádané na počest Sarah Bernhardtové v pařížském hotelu Grand dne 9. listopadu 1896 a zároveň ohlašoval článek, který o ní měl být k této příležitosti zveřejněn 15. prosince 1896 ve vydání magazínu La Plume. Následně dal tiskař Champenois veřejnosti k dispozici samotný návrh bez textu jako umělecký plakát.

Banket byl dle líčení všech, kdo se ho zúčastnili, obrovským úspěchem a smetánka pařížského zábavního průmyslu a inteligence na něm přípitky, projevy a vystoupeními skládala hold žijící legendě prken, jež znamenají svět. Článek, který skutečně v časopisu vyšel v čísle z 1. ledna 1897, byl chvalozpěvem na velkou herečku z pera mladého symbolistického spisovatele Henriho Degrona, který jej nazval Vzdálená princezna (La Princesse Lointaine), což je rovněž název jedné z nejznámějších her, v nichž Sarah účinkovala.

Mucha se rozhodl vytvořit portrét božské Sarah v póze ze třetího jednání hry, v níž její čelenku zdobí lilie. Není jasné, zda předem znal název Degronova článku nebo zda se naopak spisovatel inspiroval tvůrcem plakátu.

První ze dvou velice úspěšných návrhů použitých k propagaci cigaretových papírků Job; tento obraz možná víc než kterýkoli jiný ukazuje Muchovu dívku v plném lesku – klasické rysy, svůdný výraz a ony neuvěřitelně bujné vlasy. Je s podivem, že tak prozaický produkt mohl inspirovat Muchu k takovému zbožnění věčné Ženy, není však vůbec překvapivé, že poté začala být tato značka cigaretových papírků s plakátem velice silně spojována. Návrh prošel různými obměnami, byl vytištěn v mnoha různých odstínech svých základních barev a doprovázel jej text v několika jazycích, neboť papírky značky Job přicházely na trh v mnoha zemích. Existuje dokonce reklamní nálepka s tímto nadčasovým návrhem, vysoce ceněná sběrateli takovýchto specialit známých jen znalcům.

Je s podivem, že společnost si zřejmě nebyla vědoma, že má co do činění s klasikem. O dva roky později pro ně Mucha připravil druhý návrh a v jeho pozůstalosti byl nalezen ještě třetí, který nikdy nedospěl do závěrečné fáze. Firma zaměstnávala i další umělce a svoji reklamní kampaň rok od roku obměňovala. Kdyby mělo její vedení rozum, přidrželo by se tohoto návrhu. Mohl se stát stejně známým jako pes z „His Master‘s Voice“ nebo postavička Bibendum výrobce pneumatik Michelin. Toto je bez jakýchkoli pochybností emblém produktu Job par excellence.

Poslední ze sedmi divadelních plakátů vytvořených Muchou pro Sarah Bernhardtovou ukazuje herečku v roli Hamleta – byl to jeden z několika případů, kdy ztvárnila mužské postavy. Ve spodní části plakátu vidíme Ofélii na smrtelné posteli a celý obraz pak doplňuje noční výjev na hradě Elsinor.

Sarah Bernhardtová si nechala hru upravit pro své potřeby spisovateli Eugènem Morandem a Marcelem Schwobem, kteří převedli Shakespearův text do modernější francouzštiny. Když Sarah uváděla hru počátkem osmdesátých let devatenáctého století poprvé, hrála roli Ofélie, ale v následujících obnovených inscenacích hrála vždy již titulní roli. Tento plakát je pro představení v jejím divadle z května 1899.

Jako je tomu u všech sedmi tisků, Sarah Bernhardtová později použila i tento v různých formách k propagaci svých amerických turné v letech 1905–06 a 1910–11; jednalo se mimo jiné o pohlednice, programy a plakáty.

Jako občan Rakousko-uherské monarchie byl Mucha svou vládou požádán, aby pro Světovou výstavu v Paříži v roce 1900 připravil nástěnnou výzdobu pro jeden z pavilonů, který se zde monarchie chystala provozovat. Kupodivu to nebyl pavilon oslavující jeho vlastní domovskou Moravu, nýbrž dva úzce spjaté regiony Bosnu a Hercegovinu, enklávy osídlené etnickými Slovany na jihu obrovské říše.

Kromě nástěnných dekorací připravil Mucha i tento půvabný návrh představující typickou slovanskou dívku v kroji, která přináší na podnose kávový servis. Předloha se používala několika způsoby – jako reklama na restauraci v pavilonu, na jejím obalu na jídelní lístek a pravděpodobně i na pohlednicích a jiných tiskovinách.

Tato verze byla zjevně prodávána návštěvníkům jako upomínka, což by naznačovalo, že si četné výtisky mohly najít cestu do soukromých sbírek; přesto se, pokud je známo, celosvětově v rukou sběratelů doposud ocitl pouze tento jediný exemplář.

V prvním ze svých několika návrhů pro firmu Lefèvre-Utile Mucha znázornil okouzlující scénu vyzařující veselí v elegantním prostředí, s cílem předat sdělení, že LU sušenky jsou oblíbené v nejvyšších společenských kruzích. Iniciály společnosti jsou do obrazu zapracovány nenápadně, jen tu a tam: povšimněte si například nástěnného ornamentu v levém horním rohu, polštářku po pravé ruce blond dámy a kapesníčku na jejím klíně.

Návrhy pro Lefèvre-Utile není jednoduché sehnat, firma nedovolovala, aby se prodávaly samostatně jako umělecká díla. Kromě toho se tento malý návrh nepoužíval jako nástěnný plakát, nýbrž jako reklamní poutač umisťovaný v prodejnách, kde měl stát na pultu nebo být zavěšen ve výloze; proto byl podložen lepenkou a měl v horní části dva otvory s vloženými kovovými očky pro snadné připevnění k nejrůznějším povrchům nebo pro zavěšení.

Tento „uctivý hold“ byl projevem úcty společnosti Nestlé u příležitosti 60. roku vlády anglické královny Viktorie. Královna, jež dala jméno celé epoše, usedla na trůn v roce 1837, ve svých osmnácti letech, a vládla až do své smrti v roce 1901. Mucha v návrhu použil čtyři její portréty, na nichž je zachycena v různém věku, přičemž zde není ani zmínka o žádném výrobku firmy Nestlé – raný příklad institucionální reklamy.

Jedná se o Muchův druhý největší návrh plakátu – měří tři krát dva metry. Plakát pro revue West End je jen o několik málo centimetrů větší.

Oslnivé duo křehkých slečen inzeruje výrobky Moët & Chandon, jedné z nejstarších a nejuznávanějších značek v oboru šumivých vín. Jedna z krásek nese podnos s hrozny v plenéru, druhá drží pohár šampaňského v nádherném, očividně honosném interiéru.

Firma vznikla v roce ą, kdy obchodník s vínem Claude Moët zakoupil v Epernay v severovýchodní Francii vlastní vinici a začal vyrábět šumivé víno. V té době šlo poměrně o novinku, neboť výrobní proces byl objeven teprve nedlouho předtím mnichem benediktinského řádu Domem Pérignonem, jenž byl sklepmistrem nedalekého opatství.

Nymfa sedí v tichém rozjímání nad přírodou uprostřed fantasticky explodující exotické vegetace, která téměř zakrývá očím křivku zálivu azurového Středomoří přímo za ní. Scénu prostupuje aura klidu a přírodních krás, která je v souladu s textem na plakátu oznamujícím prodej rekreačních výletů do Monaka po železnici. Text železniční společnosti byl, jak se zdá, přidán do pravého dolního rohu téměř nahodile a dodatečně. Klient si zřejmě uvědomil, že pokud krásný návrh diváka nepřesvědčí, bude jakýkoli přidaný text stejně k ničemu.

Tento návrh, původně vytvořený pro kalendář distribuovaný jak tiskárnou Champenois, tak časopisem La Plume, se stal jednou z nejpopulárnějších Muchových grafik, jež se dobře prodávaly v dekorativní edici pro domácnosti a které rovněž využilo několik klientů tiskaře Champenoise k jiným reklamním účelům. Místo, kde se v umělecké verzi nacházejí dva cherubíni, obsahovalo v kalendářních verzích sloupce s dvanácti měsíci, jež byly připraveny pro roky 1897 až 1901. V prázdném prostoru nahoře se uváděla jména různých klientů. Jeden britský klient navíc prostřednictvím tohoto návrhu inzeroval tablety do koupele a osvěžovače dechu.

Úchvatný diadém a náhrdelník, který má dívka na krku, svědčí o Muchově zájmu o navrhování originálních šperků – tento talent projevil několikrát během své kariéry, a to zejména v době, kdy pracoval pro Sarah Bernhardtovou. Kruhové pozadí, jeden z Muchových nejkonzistentněji dominujících charakteristických prvků, obsahuje tentokrát symboly zvěrokruhu, jak se na kalendář sluší.